Kopání u kraulu má významný vliv na celkovou techniku. Pomáhá totiž držet správnou polohu těla, díky čemuž můžeme plavat s menším odporem. Zároveň můžou být i dobrou hnací silou dopředu, ale ne vždy se nohy projevují ve vysoké intenzitě. S tou je naopak třeba pracovat dle konkrétní situace.

Při klidném plavání můžou nohy plnit především stabilizační roli, a stačí tak lehčí a uvolněný kop. Ten je energeticky úspornější, čili se při něm plavec tolik nezadýchá, a lze tak zvládnout i delší vzdálenosti. Plavec se navíc může více soustředit na jiné technické prvky, například na ruce, rotaci či právě dýchání.

Pokud ale chceme zrychlit, je už od nohou vyžadováno výraznější zapojení. Při svižnějším tempu zvyšujeme frekvenci i intenzitu kopání. Při krátkých rychlých úsecích se pak kop stává významnou hnací silou.

Důležité ale také je, aby byl kop stále prováděn technicky správně a nenarušoval nám vhodnou plaveckou polohu. I při zvýšené intenzitě a rozsahu je tak třeba dávat pozor, aby pohyb vycházel z kyčlí, nepropadaly se kotníky a tělo bylo stále v jedné rovině.

Pokud na tomto prvku chcete zapracovat, je vhodnou volbou zařadit do tréninku cílené střídání intenzit, aby si plavec osvojil různá tempa kopání a uměl s nimi pracovat. Příkladem je třeba postupné zvyšování intenzity kopu od lehkého přes střední až po téměř maximální.