Motýlek je jedním z technicky nejnáročnějších plaveckých stylů, vyžadující koordinaci, sílu a vytrvalost. Zde jsou hlavní aspekty techniky motýlka, které vám pomohou na cestě k dokonalému zvládnutí tohoto plaveckého způsobu.

1. Pohyb těla a delfínový kop

Základem motýlku je delfínový kop, který vyžaduje koordinovaný pohyb celého těla. Plavec začíná vlnivým pohybem od hlavy, který pokračuje přes trup až k nohám. Tento pohyb vytváří jakýsi vlnící se efekt, který zvyšuje rychlost a plynulost plavání. Nohy musí kopat současně, přičemž pohyb začíná od boků.

2. Záběr rukou

Správný záběr rukou je pro motýlek klíčový, jelikož určuje rychlost a sílu záběru. Ruce by měly začít vpředu ve výšce ramen, přičemž se posouvají k hladině a rozevírají se směrem dolů a ven, aby vytvořily tzv. „V“ tvar. Jakmile jsou ruce ve výši ramen, ohnou se v loktech, což pomáhá maximalizovat záběr a pohyb vpřed. Po záběru by ruce měly zůstat u těla a vracet se nad hladinu hladkým obloukem zpět do výchozí polohy.

3. Koordinace dýchání

Nádech je další kritickou částí techniky motýlku. Pro efektivní dýchání je důležité načasování – plavec by měl nadechovat během prvního kopu, kdy jsou ruce nad hladinou. Hlava by se měla zvednout těsně nad hladinu, přičemž by pohyb měl být plynulý a rychlý, aby se minimalizoval odpor vody.

4. Rytmus a koordinace

Jednou z nejnáročnějších věcí u motýlka je udržet správný rytmus, jelikož vyžaduje dokonalou koordinaci mezi delfínovým kopem, záběrem rukou a dýcháním. Často se doporučuje začít pomalu a postupně se soustředit na jednotlivé části pohybu zvlášť, než dojde ke spojení do plynulého cyklu. Pro začátek určitě doporučujeme začít s ploutvemi, které značně ulehčí správné provedení kopu.

5. Časté chyby a tipy pro zlepšení

Mezi časté chyby kterých se dopouští většina plavců, kteří začínají s motýlkem patří například:

• Příliš vysoký nádech – hlava by měla být těsně nad hladinou ideálně tak, aby brada byla těsně u hladiny. Nechceme se dostávat nad hladinu až po prsa.
• Nesprávný timing – správný motýlek vyžaduje dva kopy na každý cyklus záběru rukou. Konec prvního kopu by měl být v souladu s koncem záběru rukama. Druhý kop potom přichází při přenosu paží nad vodou.