Základem každého dobrého motýlkového plavce je správně zvládnutý vlnivý pohyb těla. Právě ten společně s motýlkovým kopem tvoří jádro celého stylu. Bez něj se technika rychle rozpadá a plavání se stává namáhavým a nekoordinovaným. Pochopení a procvičení vlny je proto nezbytným prvním krokem pro každého, kdo chce s motýlkem začít.

Vlna v motýlku neznamená, že tělo se kýve nahoru a dolů – jde o plynulé přenášení pohybu skrz celé tělo. Začíná v hlavě a hrudníku, které se jemně nakloní dolů, načež se pohyb přelévá přes břicho, boky a končí až v nohou. Tělo se nikdy nezlomí v pase, nepřekrucuje se, ale zůstává napjaté a pružné. Celý pohyb je plynulý.

Důležitou součástí vlny je motýlkový kop, který není odděleným pohybem, ale pokračováním vlny směrem k nohám. Kop vychází z beder a kyčlí, nikoli z kolen. Kolena se sice přirozeně ohýbají, ale nesmí se stát hlavním zdrojem pohybu. Místo toho by nohy měly zůstat natažené a pohyb by měl být plynulý, nikoli „kopavý“ jako u kraulu. Ideálně se provádí dvě vlny na jedno nadechnutí nebo jeden cyklus – jedna vlna pomáhá posunout tělo vpřed, druhá je silnější a rytmická, jako příprava pro případný záběr paží.

Nejlepším způsobem, jak vlnu trénovat, je plavat s pažemi nataženými podél těla nebo před sebou a soustředit se výhradně na pohyb trupu a nohou. Pomůcky jako ploutve výrazně pomáhají – prodlužují nohy, dávají větší odpor a umožňují lépe cítit, zda vlna prochází celým tělem. Zpočátku se doporučuje plavat bez dýchání, na krátké vzdálenosti, aby se tělo nemuselo vyrovnávat s přerušením rytmu kvůli nádechu.

Nácvik vlny a motýlkového kopu vyžaduje čas a trpělivost. Jde o dovednost, která se nedá uspěchat – tělo si musí na nový způsob pohybu zvyknout. Jakmile se však plavec naučí tuto vlnu cítit a přenášet do vody, otevře se mu cesta k plynulému a efektivnímu motýlku, na kterém může dál stavět další části techniky.